Pokud jde o nejprogresivnější zemi v Evropě ve výstavbě nabíjecích stanic, podle statistik z roku 2022 je Nizozemsko na prvním místě mezi evropskými zeměmi s celkovým počtem 111 821 veřejných dobíjecích stanic v celostátním měřítku, v průměru 6 353 veřejných dobíjecích stanic na milion lidí. Při našem nedávném průzkumu trhu v Evropě jsme však právě v této zdánlivě zavedené zemi slyšeli nespokojenost spotřebitelů s nabíjecí infrastrukturou. Hlavní stížnosti se soustředí na dlouhé doby nabíjení a potíže se získáváním souhlasů pro soukromé nabíjecí stanice, kvůli kterým je jejich používání méně pohodlné.
Proč v zemi s tak vysokým celkovým počtem a počtem veřejných dobíjecích stanic na obyvatele stále existují lidé, kteří vyjadřují nespokojenost s včasností a pohodlím využívání infrastruktury? Jedná se jak o problematiku nepřiměřeného přidělování zdrojů veřejné dobíjecí infrastruktury, tak o problematiku těžkopádných schvalovacích postupů pro instalaci soukromých dobíjecích zařízení.
Z makro pohledu v současnosti existují v evropských zemích dva hlavní modely výstavby sítí dobíjecí infrastruktury: jeden je orientovaný na poptávku a druhý je orientovaný na využití. Rozdíl mezi nimi spočívá v poměru rychlého a pomalého nabíjení. a celkovou míru využití nabíjecích zařízení.
Konkrétně se poptávkově orientovaný stavební přístup zaměřuje na uspokojení poptávky po základní nabíjecí infrastruktuře během přechodu trhu na nové zdroje energie. Hlavním opatřením je vybudování velkého počtu střídavých pomalých nabíjecích stanic, ale požadavek na celkovou míru využití nabíjecích bodů není vysoký. Jde pouze o uspokojení potřeby spotřebitelů „dostupných nabíjecích stanic“, což je pro subjekty odpovědné za budování nabíjecích stanic ekonomicky náročné. Na druhou stranu konstrukce nabíjecích stanic orientovaná na využití klade důraz na rychlost nabíjení stanic, např. zvýšením podílu stejnosměrných nabíjecích stanic. Klade důraz také na zlepšení celkové míry využití nabíjecích zařízení, která se týká procenta elektřiny poskytnuté v určitém období v porovnání s její celkovou nabíjecí kapacitou. To zahrnuje proměnné, jako je skutečná doba nabíjení, celkové množství nabití a jmenovitý výkon nabíjecích stanic, takže v procesu plánování a výstavby je vyžadována větší účast a koordinace ze strany různých sociálních subjektů.
V současné době si různé evropské země zvolily různé cesty výstavby dobíjecích sítí a Nizozemsko je právě typickou zemí, která buduje dobíjecí sítě na základě poptávky. Podle údajů je průměrná rychlost nabíjení nabíjecích stanic v Nizozemsku ve srovnání s Německem mnohem pomalejší a dokonce pomalejší než v jihoevropských zemích s nižší mírou pronikání nových energií. Proces schvalování soukromých dobíjecích stanic je navíc zdlouhavý. To vysvětluje nespokojenost nizozemských spotřebitelů ohledně rychlosti nabíjení a pohodlí soukromých nabíjecích stanic zmíněných na začátku tohoto článku.
Pro splnění evropských cílů dekarbonizace bude celý evropský trh v nadcházejících letech nadále růstovým obdobím pro nové energetické produkty, a to jak na straně nabídky, tak na straně poptávky. S rostoucí mírou pronikání nových energií musí být uspořádání nové energetické infrastruktury rozumnější a vědecky podložené. Neměla by již zabírat již tak úzké komunikace veřejné dopravy v hlavních městských oblastech, ale zvyšovat podíl dobíjecích stanic v lokalitách, jako jsou veřejná parkoviště, garáže a v blízkosti firemních budov, na základě skutečných potřeb nabíjení, aby se zlepšila míra využití dobíjecích zařízení. Městské plánování by navíc mělo najít rovnováhu mezi uspořádáním soukromých a veřejných dobíjecích stanic. Zejména pokud jde o proces schvalování soukromých dobíjecích stanic, mělo by být efektivnější a pohodlnější vyhovět rostoucí poptávce spotřebitelů po domácím nabíjení.
Čas odeslání: prosinec-01-2023
